Setkání se Satya Sai Babou 2
5. 2. 2007
13.11.2005
Setkání se Satya Sai Babou /část druhá/
Ale vrátím, se zpět k prosinci, konce devadesátých let, kdy jsem
cestoval po jihu Indie. Do Puttaparti se jede busem z Bangalore,
asi čtyři a půl hodiny, severovýchodním směrem. Překvapilo mě
opravdu veliké množství lidí, kteří přijeli v tuto dobu do ašrámu.
Byli jich desetitisíce. Vše je zde jednoduše a prostě zařízeno.
Spí se ve velikých halách na betonové podlaze. Jelikož jsou tu
moskyti, je nemožné spát bez moskytiéry. V halách spí asi 150 lidí,
odděleně muži a ženy. Žádné velké pohodlí tu není, spíše nepohodlí,
pro rozmazleného evropana. Obrovské jídelny pro návštěvníky, jsou
zvlášť pro "zápaďany" a zvlášť pro Indy. Jídlo pro zápaďana je dražší,
méně kořeněné a stojí kolem 40 rupií.
Ráno se vstává kolem 4 hodiny a odchází se na shromaždiště, kde
se čeká do sedmi hodin. Lidé se zde řadí do jednotlivých řad a
podle vylosovaných čísel vchází na prostranství před chrámem.
Procházejí detektorem jako při osobní kontrole nas letišti.
Před několika lety chtěl jeden muž na Sai Babu spáchat atentát.
I zde vcházejí ženy a muži odděleně, bez osobních věcí a bosi.
Nesmí se brát ani fotoaparáty a kamery.
Vstupuji na prostranství před chrámem a mám to štěstí, že
usedám do druhé řady. Proudí sem stále davy lidí až do naplnění
celého prostranství, což trvá asi dvacet minut. Ve vzduchu je
napětít očekávání a nervozita. Při prvních zvucích hudby, které
oznamují příchod avatára, se ještě více stupňuje.
A potom se objevil a naplnil celý prostor.
Síla jeho vyzařování je nepopsatelná. Uvědomuji si, že jde opravdu
o velmi vyjímečnou bytost. Takovou energii nevyzařuje žádný člověk.
V jeho přítomnosti nelze nic předstírat. Jeho záře se vás dotýká.
Sai Baba prochází malými krůčky, nebo spíše pluje mezi řadami lidí.
Následují ho jeho pomocníci. On sám bere od lidí dopisy, tu někomu
požehná, tu s někým promluví nebo někoho vybere pro osobní setkání.
Někde rozhazuje bombóny, které mu podají lidé.
Asi tři metry ode mne se zastavuje, zakrouží pravou rukou ve vzduchu
a vidím jak se mu z dlaně sype vibhúti do dlaně muže přede mnou.
V duchu prosím o pomoc mé přítelkyni Jitce, která má už delší dobu
zdravotní problémy. Jeho pohled se dotkne mých očí. Vím, že, že poznal
mou prosbu.
Asi deset minut prochází dál mezi lidmi. Z amplionu se stále line
hudba. Daršan končí a Sai Baba odchází do svého soukromí v ašrámu.
Odpoledne v šestnáct hodin je další daršan. Vše probíhá stejně
jako ráno.
Jelikož jsem byl v Puttaparti o vánocích, vše bylo slavnostnější,
také výzdoba ašrámu. Několik zápaďanů nacvičilo jednoduché povídání
o vánocích a jejich smyslu. Později odpoledne Sai Baba promluvil sám,
na toto téma. Během odpoledního programu byly rozdávány sladkosti.
Také slavnostnější večeře byla zcela zdarma.
Všude bylo tak nepředstavitelné množství lidí, že jsem se rozhodl po
několika dnech odjet.
V osm hodin ráno jsem nastoupil do busu do Bangalore a usadil se.
Za nějakou chvíli mi poklepal na rameno neznámý Ind a řekl:
"Něco jsi tu zapomněl. Tohle ti posílá Sai Baba."
Podal mi malý sáček s vibhúti a obrázek Sai Baby. Zaplavila mi vlna
lásky, pocítil jsem plně Jeho energii. Uvědomil jsem si, že má prosba
byla vyslyšena.
Taková je má zkušenost.
